"Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"

Tak praví přísloví Indiánů z kmene Dakotu. Dnešní zbyrokratizovaná společnost mrtvého koně často připomíná (např. systém školství viz.minulý článek)  a jezdci  evidentně tuto jednoduchou a moudrou radu neslyší snad proto, že si z různých obav ani nevšimnou, že jedou na mrtvém koni. Je však obdivuhodné,  jaké strategie vymyslí, jen proto, aby nemuseli sesednout. V následujícím článku je uveden výčet těchto pseudosofistikovaných metod.

Metody, jak zacházet s mrtvými koni, šíří a vytvářejí nejen politici a úředníci státní správy, ale i jiní vrcholoví manageři:

•                   založí pracovní skupinu, komisi pro analýzu koně
•                   zvýší standardy kvality pro jízdu na mrtvém koni
• 
            zaplatí externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni a pomohli s jeho oživením
• 
            restrukturalizují  stáj, vymění jezdce
• 
            říkají: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil" nebo: „Žádný kůň nemůže být natolik mrtvý,  aby se na něm ještě nedalo jezdit.“
• 
            obstarají si větší bič a vypracují tabulkový systém kontroly
• 
            uvolní dodatečné prostředky na zvýšení výkonu mrtvého koně
• 
            vypracují studii, aby zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
• 
            přepracují výkonové parametry pro koně
• 
            navštíví jiná místa, aby se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých  koních
• 
            nařídí přesčasy a nosí mrtvého koně sami
• 
            upraví kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
• 
            vypracují srovnávací přehledy různě mrtvých koní
• 
            založí výcvikový kurs, aby nás naučili lépe jezdit na mrtvých koních
• 
            vytvoří  "operační systém" pro oživení mrtvého koně
• 
            zažádají na něj o dotace evropské fondy či požadují šrotovné
• 
            rozjede se reklamní kampaň o užitečnosti koně, která fakt, že je mrtvý, zatají

      Také jste si všimli ve vašem okolí nějakého mrtvého koně? Ona jízda na něm  se týká i soukromých životů, kde např. lidé prohlásí, že mrtvý kůň byl už od samého počátku jejich cílem; jiní  třeba sesednou a čekají, až se kůň sám postaví.

      Přeji všem, aby každý svého mrtvého koně včas rozpoznal. Jízdu na něm poznáte  často podle toho, že jste se zapomněli smát, že se vám dýchá jen těžko a oživovací pokusy koně selhávají.            

    Jako inspirace k výše napsanému mi velmi posloužil email, který jsem před lety obdržela od anonymního autora, tímto mu tedy děkuji.