Vyšetřování pokračuje – může za to Héra z Olympu !

Héra zmizela z nebe a přišel Bůh trojjediný. Což o to, Ježíš byl sympaťák,  milují ho davy,  Duch svatý je taky prima, ale s tím Bohem Otcem si lidstvo moc nevědělo rady. Vzbuzoval často strach,  nebál se totiž ztrestat pýchu a jiné nectnosti.

            Bůh nejvyšší je tedy představován jako muž, často se mluví o bohu jako o otci. A co si z toho vzal křesťanský svět? Že muž je blíže bohu než žena, že  v rodině je tedy třeba sloužit otci. A kdyby o tom někdo pochyboval, svaly jsou také pádný argument, vždyť přeci i bůh použil několikrát sílu k udržení pořádku. Několik století byla žena považována za doplněk muže, za rodičku dědiců a v tom nejlepším případě za inspiraci muže. Žena tuto roli přijímala, pokud cítila, že v nebezpečném světě ji a děti muž dobře ochrání a zabezpečí.         

             Staletí plynula a něco se měnilo; války méně ohrožovaly civilní obyvatelstvo,   v manufakturách pracovaly i  ženy a tím i ony zajišťovaly rodinu. Postupně se stávaly součástí kulturního života, chtěly být méně svázány konvencemi Viktoriánské doby a moudří muži jim vycházeli vstříc; začínali se s nimi dělit o moc, povolovat jim vstup na univerzity, dávat  volební právo. Takové změny ve společnosti  podporoval např. T.G.Masaryk, S.Freud, J.Neruda.         

             Žena se tak pozvolna začala vracet k síle Héry. A víme, jak  Héra uměla řádit, když ji Zeus byl nevěrný, když ji neprojevoval úctu. Zeus byl dobrý taktik a Héru si nakonec uměl vždy usmířit. Héra i Zeus to byl  pár  silných osobností a nakonec vždy našli cestu, jak spolu vyjít a spolupracovat.        

             Kolik mužů však vstoupilo do 20.století s moudrostí Dia a nebálo se síly ženy? Co se stalo za ta staletí s průměrným mužem? Zlenivěl, byl si  jist  svým výsostným postavením, svou nenahraditelností. A žena řádila jak Héra. Svá mláďata chtěla ochránit před často despotickým otcem. Vliv otce se pozvolna ztrácel, často mizel z rodiny  i fyzicky - za prací (souvislosti viz. předešlý článek:Muzou za to matky, otcove, nebo papez), za zábavou. Žena smlouvala, křičela, bořila a okovy její spoutanosti  praskaly. Tehdy si  přála, aby muž uviděl její krásu, ocenil ji a spolupracoval s ní, on však byl zaměstnán bojem o svůj trůn.         

            Výsledek boje?         O tom snad příště.